Divergent - 3.kapitola 2/2

20. srpna 2011 v 9:56 | Monii |  Veronica Roth - Divergent
KAPITOLA TŘI (2/2)


Rozhodla jsem se nejet autobusem. Když se dostanu domů dřív, můj otec si toho všimne, když přijde domů a já mu budu muset vysvětlit, co se stalo. Místo toho jdu pěšky. Musím ještě zajít za Calebem, před tím, než se o něčem zmíní před rodiči, ale Caleb to dokáže udržet v tajnosti.
Jdu ve středu cesty. Autobusy mají tendenci jet blízko chodníku, takže je to bezpečnější. Někdy na ulici nedaleko svého domu můžu vidět místa, kde dřív bývaly žluté čáry. Teď pro ně nemáme žádné využití, když je tak málo aut. Nepotřebujeme semafory, které navíc visí v některých místech nebezpečně nad silnicí tak, že by se mohly zřítit každou chvíli. Rekonstrukce se pomalu přesouvají po celém městě, které je poskládáno z nových, čistých budov a starých, rozpadajících se. Většina nových budov je u bažiny, kde bývala jezera. Agentura Abnegationských dobrovolníků, kde pracuje moje matka, je zodpovědná za většinu těchto rekonstrukcí.
Když se podívám na Abnegationský životní styl jako outsider, myslím, že je krásný. Když jsem viděla mou rodinu pohybující se v harmonii; když jdeme všichni společně na večeři a všichni pak společně uklízíme, aniž bychom o to byli požádáni; když vidím Caleba, jak pomáhá cizinci v obchodě s potravinami, dopadám v lásce s tímto životem začít od znovu. Je to pouze, když se snažím žít sama, a vím, že mám problém. Nikdy se necítím skutečně.
Ale výběr různé frakce znamená, že opustím mou rodinu. Natrvalo.
Hned za Abnegationem je úsek stavby, kde jsou rozbité chodníky a tudy nyní procházím. Jsou místa, kde jsou silnice zcela zničené a odhalují kanalizace a prázdné podchody, takže musím být opatrná, abych se vyhnula místům, která páchnou od odpadních vod a smetí, ale když na ně narazím, musím si zacpat nos.
To je místo, kde žijí méněcenní frakcionáři. Protože se jim nepodařilo dokončit Výběrový Obřad bez ohledu na frakci, rozhodli se žít v chudobě a dělají práci, kterou nikdo nechce dělat. Jsou údržbáři, stavební dělníci, popeláři, vyrábějí látky, spravují vlaky a řídí autobusy. Na oplátku, za jejich práci, dostávají jídlo a oblečení, ale moje matka říká, že stěží vystačí na jednoho.
Vidím jednoho méněcenného muže, který stojí na rohu přede mnou. Má na sobě otrhané hnědé oblečení a povislou kůži na čelisti. Upírá na mě pohled a já od něj taky nemůžu oči odtrhnout.
"Promiňte," říká. Jeho hlas je ochraptělý. "Máš něco, co bych mohl sníst?"
Cítím knedlík v krku. Přísný hlas v mé hlavě říká, Uhni pohledem a jdi pryč.
Ne. Zavrtěla jsem hlavou. Neměla bych mít strach z toho muže. On potřebuje pomoct a já jsem mu měla pomoct.
"Ehm…ano," řekla jsem. Sahám do tašky. Můj otec říká, že jídlo v tašce tam je vždy přesně z tohoto důvodu. Nabízím mu malý sáček sušených plátků jablek.
Sáhne pro sáček, ale místo toho, aby si ho vzal, sevře ruku kolem mého zápěstí. Usměje se na mě. Má mezeru mezi předními zuby.
"Moje, nemáš hezké oči," říká. "Je to škoda, zbytek z vás je tak ošklivá."
Srdce mi buší. Chci dát ruku zpět, ale sevření ještě zesílí. Cítím něco ostrého a nepříjemného na jeho dechu.
"Vypadáš trochu mladě na to, abys chodila sama, drahá," říká.
Přestávám škubat rukou a stavím se rovně. Vím, že vypadám mladší, než jsem, to mi nikdo nemusí připomínat.
"Jsem starší, než vypadám," odpovídám. "Je mi šestnáct."
Roztáhl rty a odhalil šedou stoličku s tmavou dírou na straně. Nemůžu posoudit, jestli se usmívá nebo šklebí. "Není pro vás dnes zvláštní den? Den předtím, než si vybereš?"
"Pusť mě," říkám. V uších slyším, jak mi píská. Můj hlas zní jasně a tvrdě - neočekávala jsem, že to uslyším. Mám pocit, že nepatří ke mně.
Jsem připravena. Vím, co mám udělat. Vidím obrázek v mé mysli. Přenáším loket dozadu a udeřím ho. Vidím, jak sáček jablek dopadá na zem. Slyším, jak běžím. Jsem připravena jednat.
Ale pak se mi uvolní zápěstí, vezme jablka a říká, "Vyber si moudře, holčičko."
Zase se chci předem omluvit za překlad. Není to nic geniálního a ti, co to četli v originále, tak si asi teď rvou vlasy. Nebudu se vymlouvat, že je to má první kniha na překlad (to sice je), protože někdy začít musím. Snad se budu v průběhu překladu zdokonalovat a bude se to zlepšovat. Proto mě prosím omluvte.



4.kapitola - 24.srpna, středa
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 jennush jennush | 20. srpna 2011 v 12:28 | Reagovat

Hezké. =)

2 marigu marigu | Web | 22. srpna 2011 v 21:42 | Reagovat

Ahojky. Chtěla bych tě poprosit o malou pomoc. Chci si nastavit ten samý vzhled, co máš ty na můj blog, ale nějak se mi to blbě zobrazuje. A ani nevím, v čem je chyba. Poradila bys mi, prosím?

Děkuji.

3 Monii Monii | Web | 25. srpna 2011 v 18:21 | Reagovat

[2]:
Teď jsem na počítači u kamarádky, takže ji nechci moc zdržovat, ale vím, že jsou prohozené okraje stránky a pozadí stránky. Já jsem se taky u toho navztekala. Takže ti popíšu jen to, za chvilku jdu domů, tak poztom napíšu podrobnější návod.
A promiň, že jsem neodepsala dříve, do dneška jsem byla pryč, a neměla jsem po ruce internet.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama